Audiopříběhy a pedagogické sekvence
Učitelé budou moci využít předem nahrané zvukové příběhy a pedagogické sekvence, aby jim ukázali, jak znovu vytvořit své vlastní příběhy.
Různé aktivity – Podle výběru učitele
Stáhnout - Audiopříběhy a pedagogické sekvence
Kdysi dávno žila šedá oslice jménem Lily, které bylo sedm let. Žila šťastně s rodinou čtyř dětí na venkově. Tyto čtyři děti ji zbožňovaly a často ji chodily navštěvovat na louku na konci zahrady. Povídaly si s ní, hladily ji a dávaly jí jídlo. Každý den trávili čas společně a Lily byla vždy nadšená, že je s nimi…
Dnes ráno je Tom nadšený, protože je konečně čas na návrat do školy! Prázdniny jsou skvělé, ale být zase spolu s kamarády a učit se nové věci je také super. Od včerejška se těší, až bude všem vyprávět, co dělal o prázdninách. Jeho rodiče už dokonce začínají být trochu otrávení z toho, že pořád dokola vypravuje o tom samém …
Dnes ráno má Emilie špatnou náladu. Chce jít ještě dnes na Festival světel v centru města. Všichni její kamarádi tam jedou s rodiči, ale Emiliin táta má doma spoustu práce a řekl jí, že dříve než se mu samotnému podaří všechno dodělat, tak bude konec festivalu…
Tuto noc nespal Lákáš moc dobře. Zdály se mu noční můry, ve kterých foukal neuvěřitelně silný vítr. Lesem se v nich potuloval ošklivý dřevorubec, který sekal všechno, co našel, včetně Lukášova stanu a stanu jeho kamarádů. Dřevorubce doprovázeli štěkající psi a vítr foukal tak silně! „Ne, vážně, tenhle první skautský tábor není dobrý nápad! Příliš se bojím,“ říká si Lukáš sám pro sebe…
Konečně nastal ten velký den! Lenka a její fotbalový tým odjíždějí do belgického města Mons na důležitý zápas. Všechny spoluhráčky netrpělivě čekají na autobus, který je odveze do tohoto pro ně nového města.
A ten víkend se v Mons koná Doudou, což je ve městě velmi důležitá slavnost, které se hráčky mohou během svého pobytu zúčastnit. Aby se naladily, poslouchají v autobuse píseň Doudou…
Petr se sestrou Janou byli zrovna s tatínkem na houbách. Chodili je sbírat často a už měli několik svých zaručených míst, kde houby pokaždé našli. Když s houbařením začali, byli ještě malí. To se v lese sami báli. Měli strach i z toho, aby se mamince a tatínkovi v lese neztratili. A teď už jsou větší a odvážnější, proto hledají houby i tam, kde maminka s tatínkem nebo dědeček nejsou. Svolávají se pískáním…
Na kraji lesa v kořenech starého dubu žil malý skřítek Podzimníček. Moc hezky se mu tam žilo. Jednou v noci se mu zdál sen. Zdálo se mu o sladkých hruškových povidlech. Ráno, když se probudil, řekl si: „Vypravím se na louku u lesa, hrušku si najdu a povidla si uvařím“. Vyskočil z postýlky, oblékl se, vzal si batůžek na záda otevřel vrátka a šel…
Byl podzim, venku padalo listí, a zem zmalovalo všemi možnými barvami.
Když se Janička v sobotu ráno probudila a otevřela oči, zářila jí z nich radost. Půjde dnes na kopec za domečkem pouštět papírového draka, kterého s tatínkem ještě včera vyrobila z papíru a špejlí. Pouštět ho bude s maminkou, protože tatínek odjel na chalupu pomáhat dědečkovi štípat dříví na zimu. Už se na tu zábavu moc těší…
Jednou usnula kapička rosy na lístečku zvonečku. Zdálo se jí o moři. Najednou moc zatoužila stát se částečkou moře. Po probuzení dlouho o svém snu přemýšlela, a když ranní vánek rozhoupal zvonek, kapička se osmělila a zeptala se ho: „Větře, větříčku, kam dnes poletíš?“ „K moři,“ odpověděl vítr. „A nevzal bys mne s sebou? Jsem lehká, ani mě neucítíš,“ prosila kapička. „Ty jsi dobrá! Až budeme u moře, přesvědčíš se, s jakou lehkostí dovedu uzvednout obrovské vlny!“ „Takže mě vezmeš?“ „Proč ne?“ S těmito slovy vítr popadl kapičku rosy a uháněl s ní tak, že se země pod nimi jen míhala…
Kdysi dávno na farmě rodiny Kovalských žil kohout jménem Bazalka. Byl oblíben mezi zvířaty na celé farmě. Všechna zvířata si ho vážila a obracela se na něj o radu, když měla problémy. Jeho majitelé mu byli vděční za to, že je každé ráno za svítání budil svým zpěvem. Bazalkův život byl šťastný a plný radosti. Poté, co probudil své majitele a všechna zvířata, chodil na procházku. Rád chodil na dlouhé procházky podél nedaleké řeky. Během těchto procházek přemýšlel o tom, jak je jeho život dobrý…
Dobrý den! Jmenuji se Karolína a je mi 9 let. V poslední době vypadá každý můj den podobně: každé ráno brzy vstanu, vyčistím si zuby, a jdu do školy. Ve škole se někdy učíme matematiku, někdy přírodovědu a někdy jezdíme na výlety. O přestávkách si hrajeme a běháme. Po škole jde každé dítě rychle domů. Já také nasedám s tátou do auta a jedu domů….
V malém útulném domku na okraji vesnice žila milující rodina: maminka, tatínek a jejich dvě veselé děti, Tom a Anna. Každé ráno se probouzeli s úsměvem a natěšení na nová dobrodružství. Jejich rodiče, plní vřelosti a lásky, provozovali farmu, kde své děti každý den učili, jak je důležité starat se o zvířata a rostliny. Byla to lekce trpělivosti, respektu a odpovědnosti…
Jako každý rok všichni netrpělivě očekávali příchod Vánoc. Ulice byly plné vzruchu. Všichni spěchali nakoupit dárky a nezbytné věci na štědrovečerní večeři. Vánoční šílenství probíhalo také v domácnosti Pavlakových, kteří tvořili báječnou a milující rodinu. Maminka Anna trávila dopoledne v kuchyni, zatímco tatínek Petr uklízel. Jejich děti Alice a Tomáš hrály karty a užívaly si den volna od školy…
Ty a tvoje třída jste postavili stroj času. Nazvali jste ho “Nadčasový”.
Vejděte dovnitř a nastavte stroj na následující čas: 1 n.l.
Nastavte cíl na „Dánsko“.
Mimochodem, jak zní váš stroj času, když cestujete?
Nyní jste dorazili do roku 1 n. l. – cestovali jste tedy o mnoho let zpět v čase – Víte, kolik let? – Správně, téměř 2300 let zpět do doby s názvem „doba železná“….
Vy a vaše třída jste si postavili stroj času. Pojmenovali jste ho “Včasník”.
Naskočte do stroje času a nastavte ho na rok: 1423 .
Mimochodem, jak zní váš stroj času, když v něm zrovna cestujete?
Právě jste přistáli v roce 1423 – takže kolik let jste cestovali časem zpátky? – Ano, mate pravdu, 600 let zpátky. A této době se říká středověk nebo některé země této době říkají renesance…
Doba kamenná není jen doba kamenná, existuje mnoho druhů doby kamenné. Jedna z nich se nazývá „doba Erteboelle“, lidé v ní žili lovem na … Ano, uhodli jste – na moři!
Rádi žili u pobřeží nebo u. Živili se hlavně lovem, rybolovem, sběrem lesních plodů, bylin a kořínků, z nichž se živili.
Na jaře nebo na podzim ulovili nějaké zvíře, které s chutí snědli. Zkuste se zaposlouchat; možná uhodnete, co to je? Bylo to obtížné? Byly to ústřice…
slyšeli jste někdy o dánském slově „Nisse“? V češtině toto slovo znamená skřítci, gnomové nebo goblini. Možná bych vám měl říct, co je to „skřítek“? Za starých časů se věřilo, že zemi obývají malá stvoření v lese, v horách, v zemi, všude. Pokud jste stavěli nový dům, museli jste skřítky před zahájením stavby požádat o svolení, a když jste byli hotovi, museli jste jim dát malý dárek, například jídlo. Pokud jste jim zapomněl I dát nějaké jídlo, mohli se velmi rozzlobit a posmívat se vám, nebo se dokonce stát zlými.
Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou však pouze názory autora (autorů) a nemusí nutně odrážet názory Evropské unie nebo Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za ně nemohou nést odpovědnost.
(Kód projektu: 2022-2-DK01-KA210-SCH-000096788)