Když zavřeme oči a začneme naslouchat, svět se nám ukáže takový, jaký je. Vyzývá nás, abychom tento svět objevovali ušima – a hlavně, abychom to, co slyšíme, vyjádřili slovy. Takto si vytváříme slovník zvukové krajiny – toho, co se děje právě tady a teď. Nemusíte být dobří v matematice, jazyce nebo sportu. Stačí jen naslouchat.

Proč je to důležité?

Jsme vychováváni ve velmi vizuálním světě s věcmi a událostmi, které můžeme vysvětlit slovy. Když ale dojde na vysvětlování toho, co slyšíme, chybí nám slova.

Slyšíme za rohem, přes zeď, po schodech, drobné zvukové detaily zblízka nebo zvuky vzdálené kilometry hustým lesem či velkoměstem.

Naslouchání každodenní zvukové krajině* je superschopnost, která nás vyzývá, abychom začali znovu a znovu, ať už jsme kdokoli. Není to o tom, že se na Instagramu, Snapchatu nebo Facebooku objeví „tohle se mi líbí“ nebo „tohle se mi nelíbí“. Jde o zkoumání, vysvětlování a učení – našima ušima.

 

Zvukový kvíz/poslechové cvičení

Poslech zvukové krajiny spočívá v kladení správných otázek. Ne o poskytování správných odpovědí. Cílem je, aby si studenti vytvořili slovní zásobu.

Poslechové cvičení může vypadat takto:

Učitel: „Prosím, zavřete oči a poslouchejte“.

Učitel: „Poslouchejte”: Přehraje zvukovou nahrávku zvukové krajiny (například silnice u lesa).

  • Co slyšíte?
  • Kde si myslíte, že jsme?

Nechte studenty, aby zvukovou krajinu prozkoumali vlastními slovy a postupně společně vytvořili svou verzi zvukové krajiny. Čím více zvukových detailů dokážou ke svému zvukovému zážitku přidat, tím větší bude jejich společná slovní zásoba. Když už je další zvukové detaily nenapadají, učitel jim prozradí místo, kde byla zvuková nahrávka pořízena. 

Během zvukového kvízu může učitel klást podrobnější otázky, např: Jaké zvuky ve vás vyvolávají pocit, že právě pršelo?  Odpovědi studentů mohou být: Protože ptáci zpívají, ale pneumatiky na kolech projíždějících aut zní mokře, jako by projížděly přes malé kaluže vody na silnici. Myslím, že přestalo pršet a svítí slunce.

 *Zvukovou krajinou je krajina, kterou „vidíte“ ušima, například konkrétní krajina na venkově se všemi jejími zvuky nebo konkrétní autobusová zastávka v centru města. Každé místo má svůj specifický zvukový charakter; soubor zvuků, které tvoří jedinečnou zvukovou krajinu právě tohoto místa v tomto okamžiku.

 

Autor: Ingeborg Okkels, Lydvaerk.dk/ Vesthimmerlands Museum